|
ETIKOTERAPIE |
||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||
|
|
Etikoterapie. napsal: Petr Šára Jmenuji se Petr Šára, od narození žiji v Roudnici n.L., je mi 44 let ( k r.2007 ) a chtěl bych Vám říci svůj příběh. Prožil jsem celkem normální obyčejné dětství s běžnými dětskými nemocemi. Vynikal jsem pouze ve sportu, na čemž jsem si poměrně dost zakládal.V patnácti letech mě ale postihli ze dne na den velké bolesti celé páteře a kyčlí. Asi po dvou letech trápení a chození po doktorech mi byla určena diagnóza - Morbus Bechtěrev. Propuknutí této nemoci mě ze dne na den změnilo celý můj život. Ze sportovce se solidní kondicí jsem se rázem stal člověkem, jehož nepřestávající bolesti měnily postupně celý život v samých základech. Místo tréninku jsem začal se silně bolestivým rehabilitačním cvičením, každý rok jezdil do lázní, bral spousty prášků na zmírnění nepřestávajících bolestí a stále věřil, že medicína už brzy přijde s nějakým novým lékem, který mě konečně vyléčí. Bral jsem sice mnoho léků, ale nemoc přesto stále neustupovala. Až jsem během dvaceti let za nepřestávajících silných bolestí nakonec celý ztuhl. Po výměně kyčelních kloubů v r.1995 mi můj revmatolog navrhl další léčbu cytostatiky . To už jsem trochu věděl co dokáží a přestal jsem se na revmatologii léčit úplně. Byl jsem přijat k léčení na Institut celostní medicíny MUDr. Jonáše a začal jsem též navštěvovat léčitele. Někteří z nich mi kromě léčby energií i říkali něco o změnách životních hodnot a změně způsobu myšlení, ale moc jsem nechápal proč a jak. Nebyl jsem si tehdy vědom ničeho špatného na svých myšlenkách. Po této léčbě mi bylo o něco lépe a já pochopil, že tento směr léčby je pro mne určitě ten správnější. Začal jsem číst léčitelskou a duchovní literaturu.To mi umožnilo uvidět mnohé nové souvislosti při mém léčení a posléze i v celém mém životě.Objevil jsem pro sebe vědu o energetice potravin tzv. makro bio-tiku a energetickou medicínu vůbec. I když jsem za nějaký čas pocítil úlevu , nějak jsem cítil, že to pořád ještě pro mne není asi ta nejúčinnější léčba a hledal jsem dál. Až se mi dostaly do rukou knihy, jež se zabývaly možnou vyšší, duchovní příčinou našich chorob a osobních problémů. Záhy jsem pochopil ,že to je právě to, co tak dlouho hledám. Počal jsem se tomuto směru plně věnovat spolu s celkovou duchovní prací na sobě. Po nějaké době jsem mohl ( asi před třemi lety ) konečně vysadit všechny prášky na potlačování bolesti a mé zdraví i celkový můj život se velmi zlepšili . Dnes už vím, že duchovní vzdělávání je jeden ze základů lidského bytí a práce na celý život a ne jeden. Lidé se již daleko dříve zabývali možnými hlubšími příčinami nemocí, ale až asi v posledních dvaceti letech došlo k daleko hlubšímu propracování tohoto oboru formou jak pozorováním a zkušeností, tak i mimosmyslovým vnímáním a filosofickou dedukcí.U nás tento obor propracoval prvorepublikový lékař MUDr. Ctibor Bezděk a dal mu název ETIKOTERAPIE-tedy léčba etikou. Dodnes se prodávají jeho knihy:,, Etikoterapie záhada života a smrti " a ,,Záhada nemoci a uzdravení" . Pak se muselo na etikoterapií nadlouho zapomenout. Znovuzavedení etikoterapie do lékařské praxe začal propagovat v devadesátých letech MUDr.Vladimír Vogeltanz, jenž v současné době vede přednášky a semináře etikoterapie po celé republice. Za své názory na léčbu nemocí byl často ve velmi obtížné životní situaci. Napsal knihu ,,Co s doktorem". Etikoterapie je léčebná metoda, která nenahrazuje žádnou medicínskou, ani alternativní léčbu, ale všechny tyto metody z hlediska celostního pojetí zdraví může zastřešit a dát vyšší smysl případnému vyléčení. Etikoterapie praví, že takové vyléčení, kdy se zdravotní stav léčeného člověka jen vrátí do původního stavu před onemocněním, není skutečné, celé vyléčení a nedává žádný informační význam nemoci. Ale nemoce nejsou náhody a přinášejí nám vždy nějakou informaci , nebo jsou pro nás i určitou výzvou osudu. Své pojetí etikoterapie stavím na těchto hlavních principech: 1.Člověk je nedělitelnou součástí celého TVOŘENÍ a jeho podstatou je duch , který je věčný spolu s celkem bloku vědomí. 2.Duch přichází na svět formou opakujícího se vtělení. 3.Smyslem lidského života je postupné pochopení našeho původu, přírodních Vesmírných zákonů, získání i přijetí všech prožitků, jejich pochopení, přijetí a integrace do života a opětovný návrat do jednoty s TVOŘENÍM po mnoha desítkách miliardách let neustálého vývoje. Každý člověk je v daném okamžiku na jiném duchovním vývojovém stupni. Každý člověk má právo na vlastní názor na život a k tomu, aby mu etikoterapie mohla významně pomoci, nemusí tyto principy znát ani uznávat ( jednou nás to ale stejně nemine, není jiné cesty vývoje ). Etikoterapie je vhodná a potřebná všem lidem, kteří se rozhodli řešit příčiny svých tělesných a duševních obtíží u samého kořene. Jen takové vyléčení totiž může být trvalé , úplné a smysluplné. Etikoterapie pomáhá lidem plně převzít odpovědnost za své činy i myšlenky a poznat sebe sama. Lidé si sami určují, na jaké úrovni a jakým tempem budou po příčině svých obtíží pátrat i kolik energie, času a peněz vynaloží na to, aby se trvale přiblížili k celému, tedy úplnému zdraví. Pokud tedy člověk změní své životní postoje v rovině duševní a duchovní, začne se dříve či později automaticky uzdravovat i v rovině materiální, tedy ve fyzickém těle. Účinnost etikoterapie je založena totiž na předpokladu, že stejně jako člověk, je i onemocnění či úraz, v základu duchovní povahy. Nejprve dojde k nesouladu mezi naším duchem a naším egem, tedy na duchovní úrovni. To se pak projeví ve fyzickém těle nějakým onemocněním či jinými problémy, které tento nesoulad pouze signalizuje. Konkrétněji to funguje následujícím způsobem. Jestliže člověk ve svém životě trvale nesprávně smýšlí a jedná, dochází u něj k narušení převodu životní energie, což vyvolá oslabení příslušného orgánu, nebo místa v těle. Jinými slovy, můžeme si říci, že naše tělo pracuje dle nějakých programů. Začne-li nějaký program špatně pracovat, může to být zapříčiněno nějakým toxinem v těle. Ten toxin, ale může být jak materiální, tak duševní či duchovní povahy. Může to být třeba nějaká chemikálie, jedovatý kouř, často to bývá nevhodná strava, ale i pocity úzkosti, nenávisti, závist či nesebepřijetí. Lékaři i duchovními badateli bylo již vypozorováno mnoho souvislostí mezi naším chováním a našimi problémy či nemocemi . Vždy, kdy se nám stane něco nepříjemného, měli by jsme se zamyslet , v jaké oblasti našeho nitra pramení příčina. V samém základu, ale vždy nacházíme strach o sebe (naše sobectví ) a nedostatek bezpodmínečné Lásky. Uvedu zde několik zjednodušených příkladů: Dnes tak časté onemocnění ledvin může symbolizovat nesprávné vztahy k druhým lidem, přírodě, ale i vůči sám sobě a vesmíru, což se může projevit i na onemocnění kolen, která zase souvisí s pokorou a pýchou. Žlučník symbolizuje častěji potlačovanou, spolknutou zlost, oční problémy - nevidíme svět či svůj život takový jaký je, nebo něco vidět nechceme, něco odmítáme uvidět.. Rakovinné bujení se někdy podobá naší bezohledné expanzi a prosazování vlastního zájmu na úkor ostatních, nebo naopak cizí zájmy nám jsou vždy nadřazeny nad naše zájmy - sobectví vůči sám sobě. atd. Ona každá nemoc má svou určitou energetickou vibraci a nějakou převládající energetickou vibraci má i naše myšlení. Záleží jen na nás, jestli se naše uvažování a činy, budou vibračně shodovat spíše s nějakou nemocí či problémy, nebo budou mít vibraci láskou a štěstím naplněného člověka. Každý člověk by se tedy měl starat o čistotu svého těla i mysli. K tomu může pomoci lékař či léčitel. Plnou zodpovědnost za své tělo i mysl, má však každý člověk vždy sám. Projevení nemoci je vždy signál, výzva k přehodnocení dosavadních životních postojů, způsobů myšlení a vnímání dějů okolního světa. Nemoc se tak stává paradoxně jedním z projevů vesmírné Lásky k člověku, neboť jej usměrňovává z hlediska věčného života ducha. Odtud pochází ono rčení ,,Koho Pán Bůh miluje toho křížkem navštěvuje". Současná doba nás zatím nenápadně, ale zřejmě čím dál silněji bude nutit se rozhodnout, jakým směrem se náš život bude ubírat. Schopnosti a možnosti člověka neustále stoupají, avšak zvyšuje se tím automaticky i jeho zodpovědnost vůči sám sobě, druhým, přírodě i vesmíru !!!. Lidstvo je ale velmi vynalézavé a snaží se neustále přelstít přírodní tedy, vesmírné zákony stále dokonalejšími přístroji, léky i léčebnými metodami. Toto vše zatím stále více méně funguje. Současný vývoj na naší planetě začíná, ale naznačovat, že v blízké budoucnosti tomu může být i jinak. Je možné, že za nějaký čas do( 50.let ), nebude již reálné se plně uzdravit školní medicínou bez změny k duchovní orientaci. Všichni známe přírodní zákon o zachování a přeměně energie. Uvážíme-li, že nemoc je energie přeměněná naším špatným myšlením a jednáním v určitou negativní formu, můžeme se zeptat, kam se taková energie po zdánlivém vyléčení vytratí ? Lidé, jenž mají dar nějak tyto energie vnímat zjišťují, že její dopad je pouze odložen do našeho příštího života, nebo může zapůsobit na naše potomky. Přírodní zákony vždy naprosto spravedlivě udržují rovnováhu a harmonii. Zákonu, který se stará o zachování harmonie a rovnováhy v celém hmotném vesmíru, říkáme trochu nepřesně karma. Už Ježíš pravil - ,, neodejdeš odtud, dokud nesplatíš vše do posledního haléře". Známe též lidové přísloví: ,, jak se do lesa volá, tak se z něj ozývá" . Naši předkové velice dobře vyciťovali přírodní zákony. To až naše civilizace a jednostranná orientace na hmotné, rozumové poznávání nám zastřela oči. I přes obrovský pokrok v medicíně se průměrný zdravotní stav našeho obyvatelstva příliš nezlepšuje. Vysvětluje se to špatným životním prostředím a životním stylem. To je pravda . Proč ale tak žijeme? Naše společnost je vlastně celá nemocná. Bude si snad duševně zdravý člověk řezat větev, na které sedí ? Přesto to stále děláme a čím dál intenzivněji. Víme, že nám již masově rozšířený hektický životní styl škodí, přesto jej nejen přejímáme, ale vyžadujeme jej svými stále vyššími životními nároky i od ostatních. Už jsme dávno zapomněli, kam a proč všichni tak spěcháme. Jasné je ale jedno, kdo je neustále v tempu ponořen do svých každodenních starostí, nemá čas ani chuť se zamyslet nad svým životem. I proto jsme si už zvykli na zdevastované mezilidské vztahy, úpadek vztahu mezi mužem a ženou, člověka k přírodě a ke zvířatům atd.. Co je toho příčinou ? Já se domnívám, že je to dosud převládající ateistický ne - vědecký světonázor. Z něj pak plyne dnes rozšířené odcizení, zoufalství, ztráta smyslu života, nebo naopak bezstarostná nadspotřeba. Lidstvo se blíží k rozcestí, kdy je nutno již dojít k názoru, že se čistě materiální zaměření naší civilizace už musí zásadně změnit směrem k duchovní orientaci. Já pozoruji něco podobného často i u svých klientů. Jako by se i oni přiblížili k nějakému bodu ve svém životě, kdy jim už jejich duch nechce dovolit pokračovat dál ve stejném životním stylu, jako dosud. Náš duch totiž dokáže přesně vycítit okamžik naší vnitřní zralosti i připravenosti , ale dnes již i vnější nutnosti postoupit ve svém duchovním vývoji o krok kupředu. Navenek se to pak může projevit a taky projevuje těmi nejrůznějšími způsoby. Od zdravotních, pracovních, či osobních problémů. Objeví se vždy tam, kde jsme nejzranitelnější, na čem nejvíce lpíme , nebo na čem nám nejvíce záleží, ale i tam, kde máme největší dluhy, kdy jsme co odmítli nebo nepřijali, neodpustili. Pak záleží zase jen na nás, jakým způsobem se k těmto problémům postavíme. Jestli třeba zdravotní problém opět potlačíme či zatlačíme hlouběji do těla léky atd.. A vše se může točit pořád dokola.Pak pravděpodobně dojdeme dříve či později k bodu, kdy problém bude už tak vážný, že si změny v našem životě stejně vyžádá. Bývá to vážná nemoc, nehoda, úmrtí v rodině atd.. Pak se divíme, proč zrovna já, proč teď a proč toto. Pokud se ale vážně můžeme ptát, proč nás něco potkalo, budeme tak více poznávat sami sebe i fungování Vesmírných univerzálních zákonů.Abychom mohli být šťastni , musíme znát sami sebe a zákony ,jež náš život řídí. Svobodu získáme jen poznáním a dodržováním Vesmírných univerzálních zákonů Až pak můžeme skutečně tvořit svůj život a osud . Z vlastní bolestné zkušenosti již vím, že je daleko příjemnější a efektivnější pracovat na svém duchovním vývoji sám od sebe, než až po nějaké nepříjemné události. Každý máme plně v rukou , jestli bude náš život spíše o radosti, nebo o bolesti.
|
|||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||
|
|
článek byl vytištěn v Roudnických novinách v r. 2000
|
|||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||
|
|
|
|||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||
|
|
|
|||||||||||||||